Zeměměřič - článek id=997

PRAHA (2.12.2003): Dva tucty sympozií z dějin geodezie a kartografie již uspořádalo Národní technické muzeum. To poslední se konalo první prosincové úterý 2003, na které pořadatele pozvali badatele a přátele muzea tradičně do zdejšího kinosálu. Na programu byly přednášky tradičních harcovníků (Mucha, Hánek, Semotánová, Kupčík, Ratiborský, Dušátko), jež se mohou pochlubit desátým, patnáctým a kdo ví, možná i někdo čtyřiadvacátým příspěvkem v historii sympozií, ale zjevili se zde i nováčkové. To letošní sympozium přesto, že bylo v pořadí čtyřiadvacáté tedy dvojnásobně tuctové, bylo netuctové tedy nevšední chcete-li neobyčejné.
Přednáškovou jedenáctku zahájil Ludvík Mucha vzpomínkou na čestnou členku Kartografické společnosti ČR a stálou účastnici sympozií Olgu Kudrnovskou, která v březnu 2003 zemřela. Pracovník muzea Antonín Švejda seznámil přítomné se zákulisím kolem výstavy Kepler a Praha, Pavel Hánek připomněl české geodety 19. století a Drahomír Dušátko dvě osobnosti evropské geodezie C.Ibánez e Iláňez a L. Beneše. Jan Ratiborský nejdříve rozvěsil fotografie ke své přednášce kolem obou stěn kinosálu a pak spustil o pamětních deskách se vztahem k zeměměřictví. Začal však s umístěnými lokty od těch pražských na Karlově náměstí a Hradčanech, přes dva lokte na mělnické radnici až po Litoměřice, České Budějovice, Litomyšl a Kyjov. Zajímavý referát měl Miroslav Klňava, který sleduje stoleté mapování povrchových a uhelných dolů.

Ivan Kupčík pro změnu odpoledne představil ve vídeňské Národní knihovně ukrytý půdorysný plán Prahy ze šedesátých let 18. století a Eva Semotánová si řekla své k dějinám školní kartografie, když povídala o dějepisné mapě světa Aleša Pařízka z roku 1782. Ludvík Mucha měl další poznatky k MPS globům, o kterých již hovořil minule a patrně nejmladší badatelka Helena Brotánková seznámila posluchače v polovině odpoledního programu s religiozitou ČR v mapové dokumentaci. Helenin příspěvek o církevních aktivitách prezentovaný na promítaných vybarvených mapách zaujal jednoho posluchače natolik, že si nechal časově upřesnit období komunismu v našich zemích, o kterém přednášející neustále hovořila, když popisovala promítané mapy. „Už jsem se lekl, že jsem ve svém životě něco prošvihl,“ prohodil tazatel, když se dozvěděl, že je to období 1948 – 1989.
Závěr patřil triangulačním věžím. Jiří Provázek ze Zeměměřického úřadu se pochlubil, že je má pod palcem, neboť Úřad a jeho předchůdci odpovídaly nejdříve za jejich výstavbu, pak údržbu a nyní spíše za jejich rozebírání, když věže ohrožují životy a majetek. Provázek má věže nejenom pod palcem, ale i v malíku, neboť odpověděl na všechny otázky a byly i záludné. "Co se stalo s tou věží na Žižkově?" Autor knížek o rozhlednách Vladimír Pohorecký vybral ze své dokumentace obrázky zaniklých triangulačních věží a rozhleden u nás. Rozmanité ale také historické obrázky rozhleden a věží autor poslední přednášky promítal a komentoval v takovém kalupu, že to diváci sotva stačili registrovat. Naštěstí si nikdo nedělal poznámky. Nestačil by si nic zapisovat. Ostatně by to bylo zbytečné, neboť v nakladatelství Libri vyjde Pohořelému kniha. Ludvík Mucha, který před lety převzal po zemřelém spoluzakladateli Sympozií z dějin geodezie a kartografie Emanuelu Procházkovi jeho roli v předsednictvu, byl spokojen. Jedenáctou přednášku v muzeu vyslechla asi dvacítka posluchačů. „Přitom nás tu během celého dne bylo nejvíce třicet,“ pochvalovali si Mucha.

Kdo to do muzea nestihl, může litovat, ovšem jen do doby, než všichni autoři pošlou nebo předají své práce editorce Rozprav. V muzeu je zkušený tým připraví k vydání na CD ROMu, jež bude ke koupi a kde jinde, než v NTM.

Petr Skála

vyvěšeno: 14.12.2003
ID článku: 997 Používané zkratky

Tento příspěvek zde zveřejnil přispěvovatel Petr Skála a nemusí vyjadřovat názory a stanoviska redakce