[Home Page]

Geometrický plán nejen technicky bezvadný

Na základě diskusního příspěvku pana ing. Josefa Albrechta z Katastrálního úřadu v Bruntále k mé kritice zhotovitelů a ověřovatelů některých GP pro právní nepoužitelnost plánů, kterou jsem napsal k průzkumu časopisu Zeměměřič o lhůtách potvrzení plánů, cítím povinnost svůj kritický názor zdůvodnit a s názory jmenovaného trochu polemizovat.

Srovnávat situaci sedmdesátých let minulého století se současností z mnoha důvodů nelze. Zejména proto, že tehdejší »vlastnictví« a současné vlastnictví nemovitostí a chování tehdejších Středisek geodézie národních podniků Geodézie a současných KÚ určují zcela odlišné právní prostředí, společenské, politické a ekonomické vztahy.

Vyhotovení většiny GP musí předcházet (slovo »předcházet« zdůrazňuji) buď souhlas stavebního úřadu s dělením pozemku (pozemků) nebo územní řízení s rozhodnutím o dělení nebo scelení pozemků nebo územní řízení o využití území. Je nenormální, aby s tím spojené, mnohdy nejednoduché činnosti se učili a uměli řešit naši zákazníci, nejsou-li náhodou profesionály, ale je normální a nutné, že znalosti stavebního zákona a prováděcích vyhlášek o územním plánu, územním řízení a stavebním řádu patří do odborných znalostí zeměměřičů, zejména těch úředně oprávněných. Naši zákazníci tu přece nejsou od toho, aby se učili stavební právo jen proto, že vlastní nebo spravují kus země, eventuálně stavbu na něm stojící. To přece není jejich, ale náš problém, my prodáváme odborné služby. A to na trhu, kde »hustota« zeměměřičů (a asi i GP) na velikost území a počet obyvatel značně převyšuje průměr srovnatelných států.

Nevěřím, že objednatelé jsou ochotni vyhodit peníze za něco, co nebude použitelné. Proto každý skutečný profesionál by měl učinit vše proto, aby poznal účel služby, o kterou jej objednatel-laik žádá. A je-li zhotovitel odborně zdatný, netrvá toto poznávání dlouho a poučení objednatele má následovat. Každý objednatel má představu o zamýšleném řešení změny vlastnictví nebo změny druhu pozemku a způsobu jeho využití. Uskutečnění těchto představ však často bývá podstatně složitější, než se na první pohled zdá a je opět na nás, abychom jako skuteční odborníci předem (slovo »předem« zdůrazňuji) upozornili objednatele na úskalí, která vlastníkům pozemků připravují občanský zákoník spolu s územním řízením a stavebním řádem a skupinou speciálních zákonů o správě území kraje, obce, zemědělské půdy, lesní půdy, vody, silniční komunikace, dráhy, atd.

Začít vyhotovovat GP bez znalosti způsobu právního řešení změn, tj. bez znalosti potřebných a hlavně uskutečnitelných forem nabývacích titulů nebo potřebných a hlavně uskutečnitelných rozhodnutí státních nebo územních orgánů, považuji za neodborné a neetické. Má osobní zkušenost je ta, že objednatel uvítá jakoukoliv srozumitelnou informaci o tom, co musí učinit, nemá-li mu vzniknout škoda, před objednávkou GP a co musí učinit poté, když plán obdrží (»návod k použití plánu«). A ta zkušenost je taková, že rady se obvykle nedočká od právníka, protože se neumí dostatečně přesně zeptat a právníci neradi cokoliv předvídají a dokonce i taková, že právník se rád zeptá zkušeného zeměměřiče, když se předtím několikrát neúspěšně srazil s podmínkami zápisu do KN. Kategoricky proto odmítám názor, že zhotovitel GP a úředně oprávněný zeměměřický inženýr nemůže poznat, co vlastně objednatel chce a že to proto není zhotovitelův problém. Pokud má člověk jen trochu trpělivosti a vůle poznat a posloužit, podaří se mu to skoro vždy i v případě těch nejjednodušších a nevzdělaných lidí. Tvrdím to mimo jiné i proto, že patřím mezi ty, kteří poskytují technicko-právní služby od sepsání návrhů na řízení potřebná před započetím GP, až po smlouvy a dohody (včetně návrhů na zápis změn do KN), jejichž jsou GP nedílnou součástí nebo přílohou.

Zeměměřičtí inženýři jsou, podle mého názoru, povinni se celoživotně vzdělávat a orientovat ve spleti shora uvedených zákonů občanského, stavebního a správního práva a jejich vztahu k speciálním zákonům resortu zeměměřictví a katastru. Jinak nemohou být důstojnými partnery architektů, projektantů-stavařů, právníků, realitních makléřů, úředníků územní a státní správy atd. a jejich existence ve společnosti ztrácí smysl. O tom historicky vypovídá i rozsah znalostí a šíře předválečné působnosti civilních geometrů až do zániku inženýrské komory. Z té doby bychom si měli brát poučení spíše než z doby, kdy jsme se ke škodě naší profese »odspecializovali« do vlastních vnitřních problémů oboru geodezie a kartografie (vytvořili jsme řadu svých interních směrnic a návodů, a kdo chtěl něco jiného, měl smůlu) a vše ostatní nám během několika desítek let uteklo tak, že již není návratu, protože i soutěž oborů o důstojné přežití na trhu je dnes velmi tvrdá a nemilosrdná.

Přeroste-li nám technický rozvoj o přesném určení polohy objektů a jevů na zemi a informační technologie přes hlavu, zbudou nám oči pro pláč a zůstane nám jen nedůstojné patlání se s tím, čemu ještě v záchvatu nadšení říkáme mapy (digitalizované katastrální). V těch se opravdu vyznáme jen my, ale nepovažoval bych to za velkou přednost nebo zásluhu, spíše jen za historický úděl, který nám zatím umožňuje na trhu nějak přežít. Omlouvám se za možná tvrdá slova a skepsi, ale opačné uvažování bych měl za existencionálně nebezpečné.

Ing. Petr Polák

vyvěšeno: 17.03.2004
ID článku: 1119


Z časopisu Zeměměřič č. 03-01+02
[Server] Resort ČÚZKKatastr nemovitostí [Pošta]