[Home Page]

Milan Konečný: Japonci mi ukázali svět

Jak to vypadá v Jižní Americe s kartografií?

ICA mimo jiné upřednostňuje pomoc rozvojovým zemím. Celá Latinská a Jižní Amerika je vedle Afriky její druhou zájmovou oblastí ICA.

Všechny tři Ameriky, Severní, Střední i Jižní, se snaží vybudovat geoprostorové infrastruktury – GSDI, ale v této chvíli je vidět rozdílná rychlost realizace daná historickými a objektivními důvody.

Jedním z velkých hráčů a motivátorů je Panamerický institut pro geografii a historii (PAIGH), který vede bývalý prezident iniciativy Globální prostorové infrastruktury (Global Spatial Data Infrastructures - GSDI) a současný generální sekretář Panamerického institutu pro geografii a historii se sídlem v Mexico City, dr. Santiago Borrero.

Zajímavé na tom je, že se objevují nové, netechnologické otázky, týkající se geoinformačních infrastruktur. Což je ostatně zajímavé i u nás u INSPIRE – jak budou lidé přijímat informace, jak se k nim dostanou a zejména, jak jim je budeme schopní připravit.

V latinsko-americkém prostředí je to především debata o tom, zda všechny produkty, které jsou k nim importované z anglicky mluvících zemí, jim skutečně vyhovují, respektují určité tradice a reagují na místní podmínky.

Jsem přesvědčen, že lidé nebudou chtít „kousíčky“ informací, jak jim to dnes mnozí sugerují, ale budou chtít výstup ve formě, která jim vyhovuje, a to jsou – ať se to komu líbí nebo ne – mapy, a nechme teď stranou, zda analogové či digitální. Myslím si, že uživatelé budou vždy chtít koncentrovanou informaci, již předem někým v oboru vzdělaným připravenou (což se projeví mj. i tím, že pokud je někdo nedostatečně v dané oblasti vzdělaný, ale jinak moudrý, ponechá vysokou míru volnosti pro rozhodování tomu, kdo uvedenou podmínku splňuje), nebo budou dostatečně vzdělaní sami a připraví si ji podle svých aktuálních potřeb.

Kartografie v řadě zemí Latinské Ameriky je stále spojená s armádou. V Brazílii při ceremoniálu jsem měl též možnost setkat se s řadou vysokých důstojníků, např. plukovníků, kteří velmi dobře ovládají kartografickou a geoinformatickou práci a výstupy jejich institucí jsou zákonitě kvalitní. Předpokládám, že u generálů bych zjistil ještě pozitivnější výsledek. Snad… (směje se)

Co předcházelo současnému pozvání do Brazílie?

V Brazílii jsem byl před 3 lety a po mých přednáškách je asi zaujalo, co ICA dělá a jaký má potenciál pro aktivity v Jižní Americe. Titul jsem dostal za rozvoj světové kartografie a podporu rozvoje kartografie v rozvojových zemích, zejména v Latinské Americe, speciálně v Brazílii.

Jak jste se stal prezidentem ICA?

Začalo to již v roce 1975, kdy jsem byl na své první stáži v polské Wroclavi. Jako mladý asistent Masarykovy univerzity jsem se tehdy specializoval na geomorfologii u profesora Jahna. Dostal jsem se k řadě titulů zahraniční literatury a měl možnost se setkat s lidmi ze zahraničí.

O dva nebo tři roky později se v Moskvě konal světový Geografický sjezd. Na předsjezdových jednáních jsem na Ukrajině potkal skupinku Japonců, kteří stejně jako já letěli na sjezd přes Kyjev.

Po přistání se jim při tehdy typickém chaosu na letišti Vnukovo ztratila zavazadla. Protože jsem uměl rusky i anglicky, pomohl jsem jim je najít. Dlouhou dobu mi za to děkovali. O rok později jsme se s Japonci setkali znovu v Polsku.

Ostatně Polsko se v mém osudu vždy nějak objevuje. Například na Špicberkách, na první ze svých tří polárních expedic, jsem byl s Poláky.

Japonci mě v roce 1980 pozvali na kongres v Tokiu. Ačkoliv šlo tehdy o geografický kongres, bylo podstatné, že jsem měl poprvé možnost vidět skutečně špičkové technologie a setkat s řadou špičkových lidí, což mi otevřelo cestu do světa.

Cesta do Japonska byla také zajímavá: Do Chabarovska letadlem, odtud 15 hodin vlakem do Nachodky a pak lodí do Japonska. Strava – turistický salám a konzervy. Tam se už o mě postarali profesoři Masami Ichikawa, Akihiro Hara a další, měl jsem možnost žít i v japonských rodinách a to mi hodně dalo. Pro zajímavost: 1. třída vlakem Praha - Nachodka v té době stála 400 korun.

Řada lidí ze světa Vás zná jako organizátora konferencí…

Myslím si, že těžiště rozvoje GIS v tehdejší střední a východní Evropě bylo v Československu. V roce 1987 jsme s dr. Miroslavem Kolářem a ing. Milanem Klimešem organizovali první konferenci a rovnou evropskou, nazvanou EuroCarto VI. Byl na ní mimo jiné i dr. David Bickmore, který poprvé přišel s myšlenkou budování globálních prostorových databází. Poté následovala celá série konferencí [pozn. red.: GIS Brno – 1991, 1994, 1996, 1998, AGILE 2001 a Digital Earth 2003], na kterou spousta lidí, kteří v té době začínali s GIS, jezdila. Přijel i legendární Lord Chorley z Velké Británie. Cítil jsem silnou podporu československé GIS komunity.

Dlouhou dobu to byla jediná konference v Československu, na kterou jsme dokázali pozvat lidi ze světové špičky. Přijeli například Joel Morisson, Kurt E. Brassel, německý kartograf Werner Lichtner, dnes již zemřelý, podporoval mě i Gottfried Konecny.

V té době jsem také začal aktivně pracovat v Kartografické společnosti. Díky tomu, že konference v roce 1987 měla úspěch, mi tehdejší rektor Čerešňák a děkan Knoz odsouhlasili účast na Světovém kongresu ICA v mexické Morélii.

Tam jsem začal být aktivní v řadě komisí, což poté vedlo k tomu, že mě v roce 1995 zvolili v Barceloně viceprezidentem této světové organizace.

V roce 2003 jsem se rozhodl kandidovat na prezidenta ICA. V kandidatuře proti mně stál bývalý prezident Rystedt, který předtím několikrát prohlásil, že již kandidovat nehodlá, v poslední chvíli ale rozhodnutí změnil. Když kandidujete proti někomu ze Skandinávie, prohráváte ještě před začátkem volby 0:5, neboť Skandinávci a s nimi často i země Beneluxu hlasují spolu. Myslím, že to manko vymazaly mnohé evropské země a zejména celá Asie, kde všichni včetně Japonska, Číny, Malajsie, Indonésie a dalších hlasovaly pro mne. Nakonec jsem v tajném hlasování vyhrál.

Ptáte-li se na osobnosti, které k tomu v mém odborném životě přispěly, musím jmenovat ty, kteří mě odborně vychovali, zejména profesoři Šimák, Krejčí a Demek a vůbec náročná a přitom sympatická vědecká atmosféra, která v Brně existovala i díky profesorům Srnkovi, Lauermanovi, Miklošíkovi a dalším mimobrněnským osobnostem jako skvělému docentu Mikšovskému, ing. Slabochovi a příteli profesoru Veverkovi. Každý z těch lidí mi něco dal a fascinovali mě zejména proto, že i v dobách železné opony měli globální pohled na svět, což dnes některým jejich nástupcům, lidem bez vlastního názoru a invence, plnícím pouze úkoly svých děkanátů a profesorů snažících se bezproblémově dožít důchodu, často chybí.

Co přináší Vaše prezidenství České republice?

Myslím si, že je to hlavně přínos znalostí, a to na nejvyšší světové vědecké úrovni. Funkce prezidenta ICA není placená, cesty hradím ze svých projektů a většinou v zahraničí i přednáším o projektech, které vedu. ICA nemá k dispozici velké peníze, má jako členy řadu rozvojových zemí a obrovské množství cest, které jako prezident ICA absolvuji, by nemohla uhradit.

Naštěstí jsem našel pochopení u profesora Fialy, rektora Masarykovy univerzity Brno a děkana její Přírodovědecké fakulty docenta Gelnara, kteří na rozdíl od některých staromódních úřednic oceňují, jaký má tato funkce význam jak pro univerzitu, tak i Přírodovědeckou fakultu.

Ještě musím zmínit jednu záležitost. V 90. letech jsem byl hodně angažován v evropských projektech, od roku 1997 jsem se účastnil aktivit Evropského fora pro informační společnost (European Information Society Forum).

Právě tehdy, dokonce i v diskuzích s tehdejším euro-komisařem Martinem Bangemannem a dalšími vysoce postavenými úředníky, jsem začal intenzivně rozvíjet plány o zapojení geoinformatiky a kartografie do širokých trendů rozvoje informační, resp. znalostní společnosti, jejichž předpokladem je každodenní využití informačních a komunikačních technologií.

Uvědomil jsem si, že naše komunita se musí výrazně více angažovat ve směru ven ke společnosti a dalším vědním oborům a vyplňovat přirozený prostor, který se jí v informační společnosti otevírá. Tento úkol není zatím zdaleka splněn.

Znalosti získané ve světě mě ovlivnily i v každodenním profesionálním životě, například tím, že jsem se o klíčových iniciativách a nejlepších zkušenostech dozvídal takřka ihned. Často jsem lidi, kteří ty dokumenty připravovali, znal osobně (např. když v roce 1994 prezident Clinton podepsal nařízení o tvorbě NSDI – Národní geoinformační infrastruktury). Výsledkem bylo, že jsem s mnoha nápady mohl přijít dříve než ostatní, navíc řadu projektů se nám podařilo realizovat s odborníky ze západních zemí. To vše dohromady mi pomohlo uplatnit se v ICA a dotáhnout to až do prezidentské funkce.

Osobně si myslím, že má funkce je obrovská propagace České republiky,    přinejmenším v komunitě lidí, co se kartografií a geoinformatikou zabývají a možná i v mnohem širších souvislostech.

Propaguji také obor jako takový, například pro ICA se mi podařilo prosadit pravidelný sloupek v časopise GIM International. Každý dnes ví, co ICA dělá a kde je místo světové kartografie při řešení řady problémů dnešního světa.

Jsem pyšný na to, že se mohu účastnit akcí OSN, například v oblasti kosmického prostoru, kdy ve Vídni probíhala a probíhá řada jednání ohledně rozvoje GNSS – Global Navigation Satellite Systems (Globálních navigačních a satelitních systémů), kdy byla dohodnuta zejména harmonizace existujících systémů GALILEO, NAVSTAR a GLONASS, tak důležitých například pro rozvoj lokálně založených služeb.

Proto jsem za ICA podepsal dohodu o spolupráci s OSN právě v oblasti GNSS a uvedených služeb.

Má ICA co říci i k takovým projektům, jakými je INSPIRE?

Ano, má, ale ne všechno už umíme. Ovlivňujeme oblast referenčních dat a zcela jistě i geovizualizace či tvorby internetových map, máme své významné zastoupení při tvorbě standardů a budování metadatových služeb. A co neumíme? V INSPIRE byla jednou ze složitých úloh impaktní analýza. Ocenit, co přinese uživatelům zavedení INSPIRE, a to pokud možno exaktně v penězích. Ukázalo se, že to zatím neumíme vyjádřit. Víme, že satelitní snímek stojí například 5 dolarů, máme jakési ekonomické propočty, ale neumíme měřit, co přinese podívání se na mapu absolventovi kartografie a co to dá naopak člověku bez specializovaného vzdělání.

Kdybychom to věděli, tak bychom byli mnohem dál a měli bychom více peněz na naše výzkumy jak od Evropské unie, tak i Světové banky.

Nikdo to neumí?

Klasická otázka Světové banky je, co to přinese, když do vás investujeme 2 miliardy, jakou částku nám přinesete zpátky a kdy. V případě map to ovšem znamená umět ocenit, co práce s geoinformacemi jejich uživatelům přináší a jak se to projevuje v následných činech. A to zatím nikdo neumí, ekonomické modely jsou v této oblasti krátké. Tedy prozatím...

S určitostí pouze víme, že využití map a GIS je dnes už obecně pozitivně přijímáno a věří se v jeho pozitivní vliv např. na státní správu a samosprávu. Nicméně myšlenka „každá informace v GIS pouze jednou, ale využitelná pro všechny“ stále ještě některé lidi budí ze sna, neboť odhaluje potřebnost jedněch a nepotřebnost druhých.

Co dělá ICA pro rozšiřování všeobecného povědomí o kartografii?

Začali jsme připravovat zahraniční mise. Kolegové byli v Thajsku, kde školili místní střední management, jak používat integrovaně nové technologie a média – jako jsou družicové snímky, GPS, digitální mapy apod. – na jejich úrovni řízení. Podobnou akci budeme opakovat na regionální kartografické konferenci OSN v Bangkoku. Španělsko-bulharsko-česká skupina byla v Bogotě, kde jsme přednášeli o mapách a jejich možnostech na webu včetně nutnosti generalizace. Letos na jaře jsme uspořádali seminář o možnostech kartografie v Dubaji ve Spojených arabských emirátech. Šéf GIS sekce Dubaje ing. Al Zaffín mi tam řekl, že by uvítal větší integraci poznatků přicházejících od vědeckých organizací a oborů, které reprezentují ISPRS, FIG a ICA, neboť bez nich je obtížné některé problémy řešit.

Jak pracují pracovní komise ICA?

Práce jednotlivých komisí hodně závisí na tom, zda se podaří zvolit dobrého a aktivního předsedu.

Je zajímavé, že některé komise vznikají znovu. Z komise Map Use vznikly komise pro kartografickou vizualizaci a virtuální prostředí, Ubiquitous mapping [pozn. red.: většinou se nepřekládá - můžeme opsat jako „mapování vždy, všude a s využitím všech dostupných technologií“] a komise Mapy na internetu.

V poslední době byl vznesen požadavek, aby komise Map Use opět vznikla. Důvodem je to, že se mapy využívají v řadě oblastí, o kterých klasičtí univerzitní kartografové ani neví.

Pro mě bylo překvapení, jak velká kartografická produkce je v oblasti pojišťovnictví. Jedna švýcarská pojišťovna mi řekla, že si tisknou 20 tisíc map ročně. Ukazovali mi datové báze, ve kterých byly perfektně geograficky zpracované rizikové faktory, riziková území včetně návodu, jak formulovat pojistku vzhledem k daným rizikům. Informaci o náplni práce komisí a pracovních skupin je možné získat na webových stráncách ICA www.icaci.org.

Existuje řada oblastí, kde se mapy využívají, a kam lidé, kteří se snaží rozvíjet teoretické ideje kartografie, nevidí nebo tam nesměřují.

Často mám obavy, že až 80 procent map na světě může být nepravdivých. Lidé mají technické prostředky, ale ne všichni dokáží analyzovat jev, který mapují a tak podat pravdivou informaci.

V tom spočívá síla našich studentů. Většina absolventů kartografů–geoinformatiků práci bez problému nachází.

V názvu ICA sice kartografie je, ale připadá mi, že mnohdy to s kartografií již nemá nic společného…

Záleží na tom, o jaké kartografii se bavíme, zda jenom o té analogové či digitální. Členské základně ICA jsme navrhli, zda by chtěli změnit název asociace na „kartografie a geografické vědy“. Pod vlivem evropských iniciativ (INSPIRE a GMES) jsme také navrhovali „kartografie a geografické informace“.

Naposledy se o možnostech změny diskutovalo na kongresu ve španělské La Coruni a opět to neprošlo. Řada lidí si myslí, že ICA má dobré a zaběhnuté jméno, že to ukazuje její výjimečnost. Když tam přidáme geoinformatiku, tak bychom se zařadili mezi další podobné společnosti, kterých je řada a geoinformatiku stejně již řadu let využíváme. Tomuto trendu věří i „králové“ privátního sektoru, například majitel ESRI Jack Dangermond, který propaguje jak geografii, tak rozvoj a modernizaci kartografických metod.

Podle mě nezáleží až tak na názvu, ale na tom, co se skutečně dělá.

Nedávno jsem měl spor s rektorem ITC [pozn. red.: International Institute for Geo-Information Science and Earth Observation www.itc.nl], který tvrdil, že jsme „za kartografií“ (beyond) vše označoval jako „geotechnologie“. GIS je přitom především o zpracování dat, kdežto kartografie se zabývá mapami a interakcí systém – člověk, tedy tím, jak jsou uživatelé schopni informace a znalosti z mapy zpracovávat nebo je tam ukládat.

GIS nikdy nezahubil kartografii a GIS by nebyl GISem bez kartografie. Vše začíná referenčními daty a končí interpretací a vizualizací dat a informací.

GIS pomohl kartografii k obrovskému rozvoji. Naši kartografičtí předchůdci možná pozdě zareagovali na vývoj situace. To se ovšem mění. Přední světové firmy, podle informací, které mám, investují do rozvoje kartografie miliony dolarů.

Na svých přednáškách cituji článek z ledna 2004 v časopisu Nature. V něm bylo zveřejněno stanovisko Ministerstva práce USA, že geotechnologie (dálkový průzkum Země, GPS atd.) jsou podle jejich údajů na 3. místě za bio- a nanotechnologiemi v investicích a rychlosti rozvoje. Pro řadu lidí je to šokující zpráva. Co se týká byznysu, tak na celém světě byl v roce 2005 v geoinformatice obrat 30 miliard dolarů. Oproti předchozímu roku to byl šestinásobný nárůst. To o ledasčem mluví.

V poslední době se ICA angažuje v oblasti krizového managementu…

ICA není jen vědecká organizace, členy jsou i národní mapovací a další agentury, které řeší reálné životní situace.

Asociace pracuje ve 4 oblastech: vědě, výzkumu, výuce, každodennímu profesnímu životu kartografů a při řešení společenských problémů.

Například po tsunami v jihovýchodní Asii se ukázalo, že musíme lidi učit, jak s mapami pracovat.

Po 3 letech, vyplněných výraznými přírodními katastrofami, jsem byl na konferenci Early Warning III v Bonnu. Titíž lidé na úrovni ministrů stále diskutovali o témž – jak mapy používat, zda lokálně nebo na celém povodí.

Říkal jsem jim, že jedině na všech úrovních, protože pouze tehdy je možné přijímat opatření. Ale především musíte učit lidi, jak jim rozumět. Začal jsem mluvit o kultuře využití technologie, o chování ve stresových situacích, jak na krize připravit.

Jsem rád, že i v ČR znám řadu lidí (Obrusník, Hradec, Pašek, Hřebíček, Macko, Tolasz, Rožnovský, Urbánek aj.), kteří jsou schopni svými znalostmi a zkušenostmi pomoci řešit problémy nejen v Evropě, ale i v rozvojových zemích.

Tehdy v Bonnu jsem si uvědomil, že se dělá pro osvětu využití kartografie skutečně málo.

Z naší strany, ze strany vědců, musíme sběr a tvorbu map standardizovat, zajistit rozvoj metadatových služeb, propracovat vyjadřovací kartografické prostředky do takové podoby, aby se mapové výstupy daly porovnávat po celém světě.

Jak uvedl v Bonnu i bývalý americký prezident Clinton – ale při vší skromnosti ICA a já osobně dva roky před ním – musíme vytvářet systémy tak, aby začaly pracovat ještě před katastrofou (pokud to jde) nebo těsně po jejím vzniku (například po zemětřesení, které stále ještě nedokážeme spolehlivě předpovídat). Kdyby na Srí Lance někdo lidi velice jednoduše upozornil, že jde velká vlna, mohly stovky, možná tisíce z nich přežít… Jsem rád, že mému výzkumnému týmu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR svěřilo finanční prostředky na podporu výzkumného záměru Dynamická geovizualizace v krizovém managementu, kde můžeme i výše zmíněné poznatky aplikovat v prostředí ČR.

Když začínal 6. rámcový program Evropské komise, bylo těžké vůbec prosadit nějaký projekt orientovaný na GIS. Evaluátoři se ptali, kde je inovace. Pak přišel teroristický útok v New Yorku, následovalo tsunami a ukázalo se, že geo- a další systémy nepracují dohromady, integrovaně. Každý pouze říkal, co udělal poté, kdy se tragédie stala.

My ovšem musíme připravit systémy tak, aby reagovaly již při prvních signálech, že se něco děje. Je dobře, že se Evropská unie v této oblasti v současnosti hodně angažuje.

Například u chřipkových (lidských či ptačích) epidemií je vidět, že rozvoj jde správným směrem. Na základě signálů byla přijímána opatření ještě dřív než vůbec epidemie propukla.

U přírodních katastrof to zatím z výše uvedených důvodů příliš nejde, ale srovnání povodní na Moravě a v Čechách a zejména jejich řešení mne naplňuje optimismem. Zkrátka nás musí někdo či něco vystrašit a pak to začne jít. V tom jsme, myslím si, zůstali světovými jedničkami.

Rezervy – ani ne tak u nás, jako spíše ve světě – jsou i ve spolupráci vojenského a civilního sektoru.

Možná to bude znít jako fráze, že se musíme více zaměřit na uživatele, ale ve zmíněném výzkumném záměru máme v týmu i psychologa. Proč? Při tajfunech a tsunami se ukázalo, že lidé mapám nerozuměli. Chceme zjistit, jak vnímají a reagují v časovém stresu. Chtěli bychom vytvořit mapy s inovovanou symbolikou a zjistit, jak „necvičený“ člověk mapy vnímá při krizích.

Myslíte si, že podmínky v ČR napomáhají realizaci vašich záměrů?

Myslím si, že ano, i když je potřeba často jít štěstí vstříc. ČR jednoznačně potřebuje řešit správu v oblasti geoprostorových dat. ČÚZK zdařile provádí úkony dané mu zákonem (byť se oblast katastru zdá preferována, což je ovlivněno i politickou objednávkou a personálními přístupy), ale celá oblast je nepoměrně širší a koordinaci je potřeba urychleně řešit, ať už rozšířením kompetencí zúčastněných subjektů daných zákonem nebo ještě lépe koordinační skupinou s vysokými pravomocemi na úrovni premiéra české vlády. Ta by měla pověření geoinformační procesy analyzovat, integrovat. Měla by spolupracovat s odbornými společenstvími jako je Kartografická společnost ČR, Česká asociace pro geoinformace či Nemoforum, zaujímat pozice jménem ČR v rámci projektů a iniciativ EU a podobně. Tady, jak doufám, sehraje klíčovou startovací úlohu právě legislativní iniciativa INSPIRE, v níž je největším tahounem Ministerstvo životního prostředí ČR. Myslím si také, že jsme zejména na domácí scéně dostatečně nevyužili existence Ministerstva informatiky ČR, které řadu aktivit z oblasti geoinformací podporuje. Ať bude či nebude pokračovat, spojení a hledání místa pro specifické (a pro laiky nesnadné) geografické informace v celkovém vývoji v oblasti informačních komunikačních technologií, je nosné a stane se dříve či později otázkou dne.

V ČR pořádá Kartografická společnost každoročně soutěž Mapa roku? Existuje něco podobného ve světě?

ICA na každém kongresu pořádá výstavu nejlepších map a dětských map a kreseb. Velký úspěch má soutěž pro děti, která nese jméno americké kartografky Barbary Petchenik. V minulém roce ICA společně s firmou ESRI vydala úspěšnou publikaci s přehledem vítězných prací dětí za posledních 10 let. Byl bych rád, kdyby jakákoliv kartografická práce byla tak úspěšná jako tato publikace, která se prodává všude na světě a je o ni zájem např. i u telekomunikačních společností právě pro originalitu každé z kreseb. Dokonce mi telefonovala jedna mezinárodní telekomunikační firma, která nabízela velké peníze za jeden obrázek pro své reklamní účely. Bohužel jsem musel odmítnout, ICA je nezisková a podle pravidel OSN organizovaná asociace. V Bulharsku a Indonésii je soutěž dokonce propagována v televizi a rozhlase. Pohříchu práce z ČR zatím chybí, ale radost můžeme mít alespoň z úspěchů mladých slovenských kartografů.

Funkční období prezidenta ICA je 4 roky. Jste jím od roku 2003. Jaké máte ambice?

Mojí velkou ambicí je vyprovokovat soutěž s OSN o nejlepší mapu v oblasti životního prostředí, která by se vyhodnocovala po celém světě. To by podporovalo tvorbu map životního prostředí a zvyšovalo jejich úroveň.

Inicioval jsem založení komise pro včasné varování a krizový management v ICA. Rád bych založil soutěž věnovanou mapám a atlasům v této oblasti. To by zároveň podpořilo myšlenku standardizace a tvorby metadat.

Snažím se, aby ICA spolupracovala s dalšími organizacemi. Společně s ISPRS a FIG jsme založili spojenou radu (joint board) – řadu akcí bychom chtěli dělat společně. Teď plánujeme společnou sekci, věnovanou rozvoji kapacit v rozvojových zemích – ta by měla proběhnout v Bangkoku na Regionální kartografické konferenci OSN.

Kandidovat na prezidenta už nechci, ale budu pokračovat jako tzv. „past-president“. Řídím se tím, že by každý prezident měl v průběhu čtyř let, kdy je funkcí pověřen, organizaci intenzivně řídit a věnovat jí co nejvíce sil. Sám teď vidím, že čtyři roky jsou tak akorát, jak říkávala moje babička ze Vsetína.

ISDE (International Society for Digital Earth), další světová organizace, u jejíhož vzniku jsem stál, mě navíc zvolila do funkce viceprezidenta. Pracovat s lidmi jako je čínský předseda Akademie věd, ředitel po kosmický výzkum Kanady nebo rektor významné londýnské univerzity, je pro mne obrovskou vědeckou i společenskou výzvou nejen osobní, ale i jako učitele, neboť moji studenti jsou tzv. „in“ – a to nejen v brněnském či českém měřítku.

redakce

vyvěšeno: 06.10.2006
poslední aktualizace: 12.10.2006
ID článku: 2254

Tento příspěvek zde zveřejnil přispěvovatel redakce a nemusí vyjadřovat názory a stanoviska redakce


Z časopisu Zeměměřič č. 06-08a09
[Server] Z domova [Pošta]