[Home Page]

Jak rád bych se stal ÚOZI, ale...

Koncem března 2005 jsme do redakce obdrželi tuto informaci:

Dne 6. 2. 2005 jsem e-mailem oznámil, že končím členství ve Svazu geodetů. Samozřejmě nemám z uvedeného důvodu ani zájem o odběr našeho/vašeho časopisu Zeměměřič.

S pozdravem ing. Miloš Bulíček, Vejprty

Odpověděl jsem: Vážený pane kolego, časopis Zeměměřič zasíláme pouze platícím předplatitelům, takže pokud jste jej nezaplatil, chodit vám již nebude.

Dovolte nám 2x ročně poslat vám jej zdarma jako připomínku, že časopis českých zeměměřičů ještě vychází a o jakých tématech píše. V listopadu bývá přiložena zálohová faktura nebo složenka, která k ničemu nezavazuje a nemusíte ji platit.

Netuším důvody ukončení vašeho členství v ČSGK, já sám členem také nejsem a Zeměměřič nemá s ČSGK společného nic zásadního. Řekl bych, že se jen snažíme nějak podporovat tuto jedinou platformu, která by mohla něco dokázat pro české geometry. Vše záleží na lidech, kteří tam jsou a chtějí být aktivní. S tím časopis nic neudělá.

Přeji vám hodně úspěchů

Radek Petr, 25. 3. 2005

Radku, dostal jsem odpověď na mou odhlášku. Dovol mi vzhledem k mému věku toto oslovení. Dopis byl tak hezky napsaný, že na něj musím odepsat.

Při čtení některých článků, inzerátů - se mně opět živě připomíná minulost a vidím, že ti, kteří více studovali marx-leninismus, než měřili, jsou i nadále na výsluní. Nepopírám však, že někteří z nich mohou být i velmi schopní. Když byl asi před 8 lety pořádán seminář »jen pro odpovědné geodety«, přestal jsem na semináře jezdit, neboť jsem úřední oprávnění nezískal.

Snad jsem ti v dopise, který přikládám, trochu odhalil mou zatrpklost (či snad závist?). To mohou být ty důvody, proč najednou ruším členství a časopisy. Nebo jsem již opravdu tak starý - i když i nyní občas jdu vypomoci jako figurant. Nové techniky již jsou pro mne dost náročné, spíše jsem v poslední době měřil zhutnění na stavbách. Za týden mně bude 71 let.

Miloš Bulíček, 29. 3. 2005

Přečetl jsem přílohu u dopisu a připadalo mi to jako zajímavý pracovní osud českého zeměměřiče. Zkusil jsem s panem Bulíčkem o jeho životě pohovořit trochu podrobněji. Kromě několika telefonátů, když byl v ČR, jsme spolu hovořili přes internetové linky pomocí Skype. On byl někde v Alpách a já v redakci. Vznikl z toho tento rozhovor:

Radku, pro sledování mého odborného vývoje musím uvést některá data.

Po maturitě na gymnáziu v Teplicích (1952) jsem nemohl studovat zvolenou VŠ zeměměřičskou pro můj původ - otec byl ředitelem notářství (v Praze na Národní třídě), přestože zemřel, když mi bylo 5 let.

Díky některým příslušníkům společnosti jsem se protekčně dostal na šachtu a již po půl roce fárání jsem mohl internátně absolvovat půlroční kurs pro důlní měřiče v Karviné.

Pracoval jsem od roku 1952 do roku 1973 na různých dolech hnědo- i kamenouhelných (severní Čechy a Kladno).

Při zaměstnání jsem mohl konečně vystudovat externě PŠH - obor důlní měřictví v Duchově (1963).

Abych mohl studovat zeměměřictví na VŠ (vzhledem k důlním provozům mě zaměstnavatel neschválil), musel jsem vstoupit do KSČ.

Dostal jsem doporučení na VŠB Ostrava. V Mostě se pro dálkaře otvíral jen směr povrchové dobývání a hlubinné, vč. výstavby dolů. Začínal jsem v Mostě dálkově, ale po rozpadu našeho směru (velká »úmrtnost«) jsme se sloučili s pražským střediskem a po dalším rozpadu jsme museli na konzultace a zkoušky do Ostravy. (Zbyli jsme čtyři z 83 původních.) Dr. Neset a doc. Matouš pro mne nemohli udělat víc, než mne přísněji zkoušet z měřických předmětů.

Dokumentací přístupu mého nadřízeného - ředitele BSM ing. Bečky (původně měřič) je dopis z 2. 9. 1964: »...Vaše odborné schopnosti lze považovat za nadprůměrné. Ovšem Vaše snaha, abyste jich využil k prospěchu závodu a společnosti, není zdaleka tak velká. Obávám se, že své osobní zájmy pokládáte za důležitější než zájmy celku. Pravděpodobně také proto studujete Vysokou školu báňskou. Není mi známo nic o tom, že by Vás závod ke studiu vybídl...« VŠB jsem studoval v letech 1963 - 1969.

Po skončení VŠB jsem opět z KSČ vystoupil. Dobrovolně, a to se mým nadřízeným opět nelíbilo, »když mne přeci nechali vystudovat!«

Jako měřič jsem nemohl více dokázat, chtěl jsem si proto alespoň postgraduálně zvyšovat kvalifikaci - opět zamítnuto. Dopis z 9. 2. 1971: »...zamítáme, protože nejste zařazen jako kádrová rezerva v oblasti řízení našeho staveb. podniku. S ohledem na Vaše odborné vzdělání a dosavadní praxi by nebylo toto studium pro náš národní podnik přínosem!«.

V roce 1973 jsem odešel, chtěl jsem sice na inzerát na místo vedoucího důlního měřiče na Uranových dolech, ale po obdržení dotazníku, kde chtěli hlavně vědět, jaký byl můj postoj k roku 1969, jsem uznal, že o politicko-důlně-měřický vývoj nemám zájem (i když mým jednáním trpěla především moje rodina).

Nastoupil jsem proto u SSŽ díky přičinění bývalého zaměstnavatele BSM jako »vedoucí kolejářské čety« - i když jsem pod touto hlavičkou i se souhlasem kádrováka pracoval jako měřič!

Roku 1977 jsem se zúčastnil již znovu jako měřič i semináře pro odpovědné geodety - díky ing. Miloši Ševčíkovi (SSŽ) a dalším. Jeho prostřednictvím sám ředitel SSŽ žádal o výjimku pro mne.

Z nedostatku jiných možností jsem se rozhodl alespoň získat nějakou vědeckou hodnost. Žádal jsem o materiály ČVUT, Katedru vyšší geodézie. Kladná odpověď přišla od ing. Radoucha. Měl jsem zpracovanou kandidátskou práci na téma »Výpočet kubatury skrývky humusu«. (Srovnání čtvercové sítě s tachymetrickým zaměřením humusu na hromadách). Nedoporučeno od zaměstnavatele! Situace na našem závodě již byla dosti kritická, takže kádrové oddělení se rozhodlo oficiálně požádat o výjimku pro »odpovědného geodeta«. (Dopisy ing. Rodrovi a ing. Kohlovi z 26. 7. 1979 a 13. 9. 1979). Mezitím jsem spolu s ing. Ševčíkem konzultoval celou záležitost s některými členy komise a přednášejícími na seminářích - ing. Herda, ing. Hlubuček, ing. Sháňka, ing. Švanda... Neměli námitek a doporučili by udělení výjimky. Dopisem z 17. 10. 1979 ale ČÚGK výjimku neuděluje. (Úřední cestou č.j. 4856/1979-11 s pozdravem »Světu mír«).

Mimo fotogrammetrii a vyšší geometrii »měření na hvězdičky« snad neexistuje jak v hlubině, tak na povrchu měření, které bych nedělal. V té době snad vzácně jen katastrálku. Chtěl jsem ještě poznat i jinou »měřičinu«.

Takže jste šel dělat geodézii na Západ?

V roce 1990 jsem přecejen měl dost všech těch intrik - s přidělováním geodetických přístrojů, služebních aut, odměňováním atd. a po 38 letech měřičiny jsem »zběhl«. Vyžíval jsem se vždy hodně ve sportu, hlavně v lyžování a chtěl jsem podnikat v lyžařském servisu. Ale zeměměřičinu nelze jen tak pověsit na hřebík a po půl roce jsem toho nechal a šel za měřičinou do SRN.

Bylo to zeměměřičina, jakou jsem si vždy přál - byla to pro mne dovolená. Od Bodamského jezera po Salzburg - na řekách a železničních tratích do Alp - velmi přesné nivelace, polygonálky. S-Bahn na letiště v Mnichově, část U-Bahn. Poklesy, sedání budov, staveb, trochu i katastrálky.

Na výzvu bývalé NDR jsme odjeli měřit a zapracovat východoněmecké měřiče do spolkové země Sachsen Anhalt, kde to byly převážně katastrální práce, nivelace, GPS. Přesto jsem si v té době našel čas a jezdil i na semináře do ČR.

Když jsem tak zrekapituloval svou činnost od roku 1952 do roku 1996, tedy přes 44 let, kdy jsem ne svou vinou pracoval jako úředně »nekvalifikovaný«, chtěl jsem víceméně »satisfakci« a požádal ČÚZK o udělení ÚOZI.

V zákoně č. 200 se mluví o oprávnění, ale i o kvalifikaci a nevidím žádnou skulinku, i kdybych žádal o rehabilitaci. Právnička ČÚZK (podílela se na uvedeném zákoně) mi doporučila, abych žádal o rehabilitaci školu. Nevím, kde žila a jestli ví, jaký měla škola vliv na rozhodování kádrováků na závodech a jak by škola z mého vzdělání udělala vzdělání zeměměřické. Po rozhovoru s touto právničkou mně bylo vše jasné.

Další drobnost - když bych chtěl žádat o oprávnění, musím mít doporučení od těch, kteří mají razítko. Nebyl by to problém, mám plno známých, spolupracovníků, těch, které jsem i léta vedl, řídil, školil, kteří si četli v mých podnikových skriptech pro geodetické práce na železnici. Asi bych nechtěl doporučení od těch, kteří mají razítko, kteří mnoho práce zameškali, neboť museli na školení marx-leninismu nebo na schůze, ale od těch, jejichž činnost znám z terénu.

Měl bych dostat potvrzení, že jsem s těmito lidmi pracoval 5 let a osazoval mezníky nad drny trávy, do zpevněné vozovky pod šikmým úhlem bez zapuštění, či snad za hřeby do děr v chodníku, širokých spár v obrubníku nebo snad že polygonový bod se naznačil na poklop šachty kanalizace? Nebo že nivelační bod se navrtal do památkově chráněného objektu nebo že při doměření na hraniční mezník původní parcelu výrazně zmenšil?

Nejsou všichni takoví, jak výše uvádím, znám a znal jsem i dokonalé geodety - někteří zemřeli, jiní jsou v důchodu, ostatní ještě a velmi dobře pracují. Ať již to byl ing. Hlubuček nebo ing. Crha, ing. Tomandl, ing. Skořepová a další. Potvrzení o praxi bych určitě měl, ale to zeměměřické vzdělání mi neustále chybělo.

Zeměměřickou praxi snad mám bohatou. Zeměměřická škola mi minulým režimem nebyla dopřána a minulý i současný režim mi neumožňuje stát se úředně oprávněným zeměměřičem. Jsem již starý člověk, ale se starými předlistopadovými kádry a pořádky se sedmnáct let po »vítězství demokracie a spravedlnosti« smířit nemohu.

Toto všechno jste popsal ve své žádosti na ČÚZK, ale tím, že nemáte vysokoškolské zeměměřické vzdělání, jste ÚOZI nemohl získat?

Radku, jsem jen bývalý řadový měřič s trochu nenormálním průběhem života tak, jako velká část naší generace, která se narodila do složité doby. Neumím třeba na počítači editovat text. Sice jsem absolvoval půlroční kurs na počítačích, ale to bylo vzhledem k mému povolání víceméně proto, abych mohl geodetické práce také vyhodnocovat, ale v naší kanceláři bylo dost kolegů a kolegyň, kteří, na rozdíl ode mne, byli raději v kanceláři než v terénu.

Snad jen pro doplnění »mé zpovědi« i dopisu na ČÚZK, ze které jsem tobě nastínil jen část. Jinak i přes různé potíže se studiem se mi tehdy podařilo alespoň promovat na VŠB Ostrava a získat titul ing. Diplomku jsem zpracovával na Dole Žižka v Chomutově - Otvírka pražského pole. Promoval jsem z »Hlubinného dobývání a výstavby dolů« - alespoň ta výstavba měla něco málo společného s měřictvím.

V celé mé praxi jsem pracoval nejdříve jako důlní měřič na hlubinných dolech, později povrchových. Byly to důlní prorážky, zaměření vč. prorážek k hlubinným vrtům i v tekoucích pískách (kuřavkách), vytyčování a proměřování šibíků, větrných a těžních (skipových) jam. Dělal jsem i polygonální a nivelační tahy, výpočet kubatur zásob, ložisek, vytěžených hmot, skrývek, tachymetrie, trigonometrické měření výšek, triangulace nižších řádů.

Při železničních pracích - obnova a výstavba nového železničního spodku a svršku, měření pro projekční práce, výškové a směrové kontroly vč. rekonstrukce, sedání, posuny i u podzemních děl - např. U-Bahn Mnichov, práce na železničním spodku pro S-Bahn Mnichov - letiště. Pokládka a vytyčování výhybek vč. atypických, školení ohledně železnic vč. skript pro měřiče Staveb silnic a železnic n.p. Praha více závodů... - cca 40 měřičů. Zažil jsem polygony, velmi přesné nivelační pořady jak klasicky s přístrojem Zeiss Ni 2, tak i s digitálními Wild Na 2000 a 3000. (Klasicky např. trasa Immenstadt - Oberstdorf. Nadmořská výška 728 - 815 - převýšení 90 m, trasa 28 km, chyba Tam i Zpět 0,14 mm! Výškové i směrové měření pro protihluková opatření okolo tratí a dálnic. Výstavba silnic a dálnice, drobných vodních děl, mostů, koridor Jirkov - Komořany. Nebo zaměřování řek - podélné i příčné profily, např. Inn, Isar, apod. mám za sebou i jeřábové dráhy, zaměřování památkových objektů, osazování výškových bodů, přípravná měření pro leteckou fotogrammetrii, sedání objektů - hal, budov, plošná vytyčování, zaměřování povrchových i podzemních sítí.

Katastrální práce - vč. obnovy hraničních kamenů, dělení pozemků, vytyčovací práce i pro ucelená sídliště atd. atd. Zastavovací plány, zakládání vytyčovacích sítí, GPS měření.

Všechny tyto krásné měřické práce jsem prožil v období 1952 - 1995. V důchodu to už byly převážně jen výpomocné práce jak v ČR tak SRN, poradenství a kontrolní měření - zhutnění, únosnosti. Přál bych každému zeměměřiči prožít tak pestrý odborný život, jako se podařilo mně, ač mi politická i zeměměřická vrchnost nepřála. Zdravím všechny mé přátele a slušné geodety, zdravím ale i ty, kteří žili na výsluní, nebyla to jen jejich vůle či »chyba«, přišli o mnoho krásného, když místo v terénu museli vysedávat na schůzích nebo seminářích marx-leninismu. Místo, aby v terénu nasbírali další sílu a kochali se krásou krajiny, kterou se mocipánům přecejen nepodařilo úplně zničit (haldy, výsypky, mrtvé lesy).

Miloš Bulíček (*5. 4. 1934)

Redakce: To byl příběh člověka »s trochu nenormálním průběhem života tak, jako ho měla velká část jeho generace, která se narodila do složité doby«. Patří tento příspěvek do Zeměměřiče o školství? Touha po vzdělání zde ostře naráží na skutečnost, že pan Bulíček nebyl zařazen jako kádrová rezerva a jeho studium by nebylo pro národní podnik přínosem. Myslím si, že patří, zvláště nyní před výročím listopadu 1989 a dalšími volbami.

Ing. Miloš Bulíček / Radek PETR

vyvěšeno: 06.10.2006
poslední aktualizace: 10.10.2006
ID článku: 2279


Z časopisu Zeměměřič č. 06-10
[Server] Různé [Pošta]