[Home Page]

Setkání absolventů po 55. letech a několik vzpomínek na studia

Setkání zahájil F. Hofmann, přivítal všechny přítomné, zvláště pak milé hosty, Ing. Moniku Mikšovskou a paní Haškovou. Vzpomněli jsme na spolužáky, kteří se našeho setkání nedožili, je jich bohužel 29. Následovala radostnější část, a to gratulace těm, kteří se v letošním roce dožili osmdesáti let, je to Ing. Monika Mkšovská, Ing. Roman Bubák (nepřítomen) a Ing. Roman Honzátko. Právě jim a všem přítomným patřil slavnostní přípitek.

Naše setkání navštívil na pozvání i předseda Českého svazu geodetů a kartografů Ing. Václav Šanda CSc., Informoval nás o činnosti svazu a o nejnovějších záležitostech jak ve svazu, tak i v resortu. V přátelské besedě potom odpovídal na naše dotazy.

Naše letošní setkání po 55 letech od absolvování ČVUT v Praze resp.54 letech VAAZ v Brně bylo v pořadí 39. Zúčastnilo se jej celkem 22 absolventů (20 z ČVUT, 2 z VAAZ) a 2 hosté. Většina účastníků je uvedena na přiložené fotografii. Do programu setkání byly též zařazeny informace o účasti, o místech setkání apod. V družné zábavě potom setkání pokračovalo. Počet dosud uskutečněných setkání svědčí o dobrých vztazích, které panovaly v našem ročníku. Zde připojujeme ještě několik vzpomínek na naše studia.

„Stárnout začínáme, jakmile rezignujeme na mládí“ ( W. Churchill ). Tato slova významného anglického státníka jsme si vzali jako krédo našeho vzpomínání, chcete-li meditování, na naše mladá léta, prožitá při vysokoškolských studiích před dosažením „příslušné“ kvalifikace v letech 1950 - 1954 (1955). I když jsme prožili svá studentská léta v období těsně po „Vítězném únoru“ roku 1948, při našich setkáních rádi na ně vzpomínáme a na tehdejší politické události a přehmaty zapomínáme. Měli jsme asi štěstí, že tyto záležitosti se nás příliš nedotýkaly. Tolik na začátek, nyní podrobnější informace o našem ročníku.

Studia jsme zahájili, jak již bylo řečeno, v roce 1950. Nebylo to tak jednoduché. Vlivem různých školských reforem bylo studium zeměměřického inženýrství na Vysoké škole speciálních nauk ČVUT v Praze pro první ročníky v roce 1950 rozhodnutím ministerstva školství zrušeno a přihlášeným zájemcům z Čech bylo doporučeno buď studium na Stavební fakultě v Praze, nebo studium zeměměřictví na Vysoké škole technické Dr. E. Beneše v Brně (dále jen VŠT). Po přijímacích pohovorech jsme zahájili I. ročník v počtu asi 90 posluchačů studia na VŠT v Brně. Zde jsme absolvovali přípravné a encyklopedické předměty. Přesto, že kolektiv ročníku se zde teprve poznával, domníváme se, že pobyt a studium v Brně byly příjemné a rádi na ně vzpomínáme.

Během prázdnin v roce 1951 došlo ke změně : byla zřízena Vojenská akademie Antonína Zápotockého (dále jen VAAZ) a pro změnu bylo tehdy zase v Brně civilní studium zeměměřictví zrušeno. Na přelomu července a srpna 1951 dostalo 20 našich spolužáků povolávací rozkaz dostavit se do Brna, kde se je funkcionáři nově zřízené VAAZ snažili přemluvit, aby šli studovat na tuto vojenskou vysokou školu. Tato akce skončila neúspěchem, ze 20 spolužáků to tehdy podepsalo jen 8 a ostatní studium na VAAZ odmítli. Vedení VAAZ proto udělalo nový pokus, po němž se mu podařilo z našich spolužáků získat ještě 12 dalších, takže na VAAZ přešlo z našeho ročníku celkem 20 posluchačů,. Ti pak byli doplněni o několik dalších vojáků. Ostatní naši spolužáci přešli na Vysokou školu speciálních nauk, Husova 5, Praha 1 (cca 65, někteří naši spolužáci z 1.ročníku buď studium pro nevalný prospěch ukončili, někteří přešli i na jiné fakulty) . Jednomu z našich spolužáků (Václavu Boháčovi) dokonce i přerušili na základě špatného kádrového posudku z Brna odklad vojenské prezenční služby a byl odveden v září 1951 k „černým baronům“ . Ale podařilo se jej tehdy v prosinci 1951 dostat zpět a studium s námi úspěšně dokončil.

Uvedené počty našich spolužáků jsou jen přibližné, protože v každém ročníku docházelo k přírůstkům i úbytkům v obou částech, v pražské i v brněnské. Je nutno připomenout, že již skončila ona „idylka“, jaká byla v I. ročníku na VŠT v Brně. Při studiu v Praze jsme též měli vojenskou přípravu, která byla hodnocena stejně jako jiné studijní předměty, a při jejím nesplnění nám stále hrozilo buď zrušení odkladu vojenské základní služby nebo dokonce i opakování ročníku, popřípadě i ukončení studia.
V historické budově naší školy v Husově ulici jsme se snažili pilně studovat. Kolektiv posluchačů, který se začal formovat již v 1.ročníku v Brně např. vlastní jazzový orchestr, vedený Lubošem Kaněrou (hráli v něm i naši spolužáci Rosťa Bořuta, Mirek Kubík, Mirek Mikšovský, Roman Rohrbacher, Zdeněk Ryba, Mirek Sýkora), studentské tábory v Katovicích na Otavě, pěvecký kroužek apod.), se utužil zejména v civilní části, tj. na Vysoké škole speciálních nauk v Praze. Na to měla vliv i skutečnost, že v pražské části ročníku nebyli politicky exponovaní studenti. Příznivě působila na utužování kolektivu vícedenní cvičení z odborných předmětů, lyžařský výcvik, letní vojenská soustředění a další. Některé příhody a společenské události jsou popsány v kapitole „Historky“ publikace, kterou jsme vydali vlastním nákladem z iniciativy Ládi Skládala, Franty Hofmanna a Mirka Mikšovského k výročí 50 let ukončení našich vysokoškolských studií v roce 2004.

Snad za zmínku stojí i vyjmenování názvů vysokých škol, v nichž jsme v průběhu let 1950 až 1954 (1955) studovali :
I.ročník jsme absolvovali všichni společně na VŠT Dra E. Beneše v Brně, Fakulta inženýrského stavitelství a zeměměřického inženýrství
civilní studium:
II.ročník - ČVUT v Praze, Vysoká škola speciálních nauk, obor zeměměřické inženýrství
III.ročník - ČVUT v Praze, Fakulta inženýrského stavitelství, obor zeměměřického inženýrství
IV.ročník - ČVUT v Praze, Fakulta zeměměřická
• vojenské studium :
II. - IV. ročník Vojenská akademie Antonína Zápotockého

Na civilním studiu byly od září 1952 vytvořeny tři specializace : geodeticko-kartografická, zeměměřická a hospodářsko-technické úpravy půdy.

Při pohledu na předchozí přehled bude snad namístě následující poznámka : pokračující školské reformy nás zastihly v plné míře – každý ročník jsme vlastně prožili pod jinou fakultou. Na reformách jsme však i vydělali: byli jsme totiž první, kteří společně s dokončením studií obdrželi bez dvouleté prezenční služby i vojenskou knížku s důstojnickou vojenskou hodností – podporučíka v záloze. Na VAAZ pak obdobně končili naši kolegové, a to jako nadporučíci, výtečníci pak byli vyřazeni v hodnosti kapitánů.

Nyní něco o absolventech. Na Zeměměřické fakultě ČVUT v Praze po dokončení IV. ročníku, diplomové praxe, zpracování diplomové práce, vykonání důstojnických zkoušek na vojenském soustředění v Českých Budějovicích a státní závěrečné zkoušky ukončilo studium 55 absolventů v říjnu 1954. Ti potom byli slavnostně promováni 24. října 1954 v aule Karolina UK v Praze. Do zaměstnání nastoupili podle tehdy zavedených umístěnek, a to většinou do konce roku 1954. Na VAAZ v Brně po ukončení IV. ročníku, zpracování diplomové práce a vykonání státní závěrečné zkoušky ukončili svoje studia absolventi v počtu 25 a byli slavnostně vyřazeni v únoru 1955. Z těchto absolventů VAAZ pouze 3 nastoupili do služeb Ministerstva národní obrany, všichni ostatní nastoupili do civilních organizací. Tolik o vysokoškolských studiích.

Jak již bylo dříve uvedeno, dobrý ročníkový kolektiv se tvořil v civilní části studia již v průběhu studií. Takovou „domácí“ vinárnou byl „Valašský šenk“ v Celetné ulici v Praze 1 na Starém Městě. Zde jsme se scházeli již v průběhu studií, zažili jsme tu mnoho veselých příhod, k poslechu i k tanci zde hrála dvoučlenná kapela - housle a cimbál. Scházeli jsme se tu ještě několikrát jako absolventi. V roce 1959 naši útulnou vinárnu k našemu velkému zklamání bohužel zrušili.

Setkání absolventů pražských a brněnských studií probíhala nejdříve odděleně, ale v průběhu let jsme se domluvili, a počínaje rokem 1974 jsme se již začali scházet společně. Je to opět důkaz o dobrých přátelských vztazích v našem ročníku, které byly navázány již při zahájení našich společných studií v Brně.

Jako dosud jediní absolventi zeměměřického studia jsme zpracovali a vydali soubor životopisných dat našich spolužáků, ve většině případů doplněný dobovou fotografií, které nebylo vždy jednoduché získat. Vraťme se k jejich původu: na jednom z našich ročníkových setkání, pravděpodobně v roce 1979, rozdal všem přítomným Láďa Skládal čisté papíry a vyzval nás k sepsání podstatných životopisných dat, včetně rodinného stavu, počtu dětí a dalších údajů. Vyzval všechny k zaslání fotografií průkazkového formátu. Kupodivu většina přítomných toto zadání splnila - bohužel ti, co to neučinili tehdy, nejsou ochotni - až na výjimky - splnit tyto požadavky dodnes. Někteří své „curriculum vitae“ doplnili sami, nebo na mírný pokyn. Tak během uplynulých let, bohužel až téměř po 50 letech, vznikl soubor životopisů, doplněný řadou úsměvných historek z našich studií, který jsme vydali tiskem roce 2004.

Mezi smutné události, bohužel neodvratné, patří i úmrtí našich vrstevníků. První nás opustil v roce 1970 Břéťa Horáček, postupně navždy odcházeli i další, současný stav v roce 2009 dosáhl již 29 zemřelých kolegyň a kolegů (viz seznam) :

Seznam zemřelých

Horáček Břetislav (1970), Rozehnal Ladislav (1999), Línek Jan (1975), Krásný Stanislav (2002), Maršík Jiří (1981), Štecher Drahomír (2002), Forst Ivo (1986), Tichá Alena (2003), Stožický Ivan (1986), Matys Jaroslav (2004), Baloun Miroslav (1988), Kolenatý Emanuel (2004), Ingeduld Miloslav (1988), Bořuta Rostislav (2006), Kelnar Břetislav (1992), Ryba Zdeněk (2006), Knobloch Miroslav (1993), Dech František (2007), Holata Oto (1994), Sýkora Jaromír (2007), Nezval Vladimír (1994), Bustová Milena (2008), Doležal Zdeněk (1996), Mach Josef (2008), Rohrbacher Roman (1998), Riss Milan (2008), Hudeček Jaromír (1999), Hofman Josef (2008), Leden Tomáš (2008)

redakce

vyvěšeno: 10.03.2010
ID článku: 3641


Z časopisu Zeměměřič č. 10-01a02
[Server]
Školství
Zajímavosti Z domova
[Pošta]