[Home Page]

Rozhodčí soud nepřiznal KÚ nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu

Rozporem mezi stranami je rozdílný náhled na uplatnění smluvní pokuty, co do výše a důvodů, jako sankce za nedodržení Rámcové smlouvy na poskytování služeb v souvislosti s digitalizací KM Ústeckého kraje z dubna 2009.

Žalobce KÚ požadoval přiznání nároku na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 100 tisíc korun spolu se zákonnými úroky z prodlení.

Žalovaný vznesl námitku neplatnosti ujednání o smluvní pokutě vztahující se k nedodržení cenové nabídky 5 Kč/MJ z rámcové smlouvy, když v následné kalkulaci uvedl 10 Kč/MJ, neboť nabídku předložil a ani neodmítal podepsat příslušnou prováděcí smlouvu.
Dle rozhodčího nálezu mají strany širokou smluvní volnost a ve svém jednání jsou omezeny zákazy a příkazy vyplývajícími z právních předpisů. V konkrétním případě však může dojít k jednání, které sice formálně není s kogentní úpravou v rozporu, ale zcela jasně porušuje zásady poctivého obchodního styku, či porušením smluvní povinnosti půjde o zneužívání práva. V této souvislosti je nutno si uvědomit, že obchodní zákoník předpokládá zdatnost podnikatele a dobrou profesionální úroveň znalostí. Osobně se domnívám, že tímto výrokem dal rozhodčí soud (RS) za pravdu žalované straně, která považuje příslušná ustanovení za rozpor s dobrými mravy.
Dle RS má žalovaný také pravdu v tom, že podle ustanovení § 301 obchodního zákoníku nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Je prokázané, že strany sporu si sjednaly strop cen, ale tyto ceny se u ostatních účastníků výběrového řízení značně rozcházejí. Žalovaná strana neodmítla předložit KÚ příslušnou nabídku a také ji podala a ani neodmítla uzavřít příslušnou prováděcí smlouvu a byla z výběrového řízení vyřazena.

Žalující strana má pravdu v tom, že smluvní pokuta je právním prostředkem k zajištění závazku. Dohodou o smluvní pokutě lze zajistit splnění určité smluvní povinnosti vyplývající ze smluvně závazkového vztahu, jako zajišťovací prostředek závisející na existenci hlavního závazku, který je smluvní pokutou zajištěn. Smluvní pokutou lze přitom dohodnout, jak pro případ neplnění vůbec, tak pro případ porušení jakékoli jiné smluvní povinnosti (v našem případě dodržení stropu cen).

Rozhodčí soud se neztotožnil s výpočtem výše smluvní pokuty žalujícího KÚ (5% z ceny služeb a max. 100 tisíc Kč). Podle právního názoru rozhodců o použití moderačního práva ve smyslu § 301 obch. z., kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží s přihlédnutím k okolnostem jejího vzniku, došlo u senátu RS k procesu rozhodování, který v daném případě měl tři fáze:
1) Senát RS řešil otázku, zda byla sjednána nepřiměřeně vysoká pokuta. Pro toto posouzení zákon žádná kritéria nestanoví. Nepřiměřenost výše pokuty je tedy věcí volného uvážení rozhodců. Posouzení závisí na okolnostech a senát může při posuzování přihlédnout k významu a hodnotě zajišťované povinnosti. Zákon to však senátu neukládá. Senát došel k závěru nepřiměřenosti výše smluvní pokuty a nastala další fáze jeho rozhodování.
2) Senát RS posuzoval, zda použije moderačního práva a jestli nepřiměřeně vysokou pokutu sníží. Tak se také stalo.
3) Senát RS dále posuzoval v jakém rozsahu nepřiměřeně vysokou pokutu sníží. Tedy, kdy je spravedlivé moderovat na částku rovnající se rozdílu nabídkové ceny prací a výkonů nabízené firmou Geos a konečnou cenou při realizaci jinou firmou (rozdíl je 32 711,90 Kč). Dle §31 obch. z. byla tedy výše smluvní pokuty moderována do výše tohoto rozdílu, neboť skutkovou podstatou je, že žalující strana vznik škody nepotvrdila a ani neprokázala.

V posuzovaném případě nesloužila smluvní pokuta jen k zajištění samotných povinností účastníků, tj. reagovat na výzvu nabídkou s následným uzavřením konkrétním smluvně závazkovým vztahem, nýbrž motivovala účastníky k tomu, aby své povinnosti plnili včas a zejména v dohodnutých maximálních cenách.
Strana žalující neobhájila svůj nárok na výši smluvní pokuty, takže ji tedy nemohou být ani přiznány úroky z prodlení podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. (výše reposazby pro dané kalendářní pololetí zvýšená o 7 %).

Nároky žalobce jsou tedy po právu pouze částečné a žalobce v tomto rozhodčím řízení unesl důkazní břemeno pouze do 1/3 svého nároku. Náklady rozhodčího řízení jsou tedy rozděleny tak, že 1/3 poplatku (2 333,33 Kč) zaplatí žalovaná firma, neboť podlehla ve sporu pouze 1/3 vzneseného nároku, a 2/3 poplatku (4 666,67 Kč) zaplatí KÚ ze svého.

Žalobce neuplatnil nárok na náhradu nákladů na právní zastoupení (právnička je pracovnicí KÚ), ale požadoval náhradu cestovného osobním autem z Ústí do Prahy a zpět, ale zde se jedná o vlastní výlohy stran, které jsou vynakládány v souvislosti s ochranou vlastních zájmů, takže každá strana nese sama výlohy, které ji vznikly a senát straně žalující požadované výdaje nepřiznal.

Žalované geodetické firmě není přiznána náhrada na právní zastoupení ve výši 30 240 Kč, neboť se odvolávala na vyhlášku č. 484/2000 Sb. §3 odst. 1), ale dle §1 odst. 1 se jedná o zastupování v občanském soudním řízení. U rozhodčího soudu je třeba se odvolávat na znění vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2000 Sb., takže RS tuto náhradu nemohl žalované firmě přiznat a lze to vnímat jako selhání advokáta, když si nedokázal obhájit přiznání své náhrady s odvoláním na příslušný zákon.

Žalovaný GEOS Litoměřice je povinen zaplatit žalobci - KÚ pro Ústecký kraj celkem 32 711, 90 Kč do tří dnů ode dne právní moci rozhodčího nálezu. Zbylá částka 67 288,10 Kč se žalobci zamítá, stejně jako úroky z prodlení. Žalovaný musí ve stejném termínu zaplatit i 1/3 poplatku za rozhodčí řízení.
Žalobce musí zaplatit 2/3 poplatku za rozhodčí řízení, ale v rozhodčím nálezu není uveden žádný termín. Oběma stranám se nepřiznávají náhrady za výlohy spojené s tímto konkrétním rozhodčím řízením.

Řešením sporu u rozhodčího soudu je předmětná zakázka realizována za stejné peníze, jako by ji realizoval Geos Litoměřice při nevyřazení ze soutěže, ale státní rozpočet je zatížen o 2/3 poplatku za rozhodčí řízení a náklady KÚ kolem sporu.
Žalovaný Geos Litoměřice obhájil nepřiměřenost výše smluvní pokuty a platí pouze rozdíl mezi svoji cenou a cenou firmy, která výběrové řízení po vyřazení Geosu vyhrála. Dále mu k tíži jdou náklady na své právní zastupování, protože se k nim RS nemohl vyjádřit kvůli jejich nesprávné formulaci.
Domnívám se, že lze odvodit, že ve sporu, kdy by žalobci nevznikla žádná škoda, tj. se svoji nabídkou by firma nepodala nejnižší cenu, RS by žalobu zamítl, žalobce by platil celý poplatek za rozhodčí řízení a pokud by se strany odvolávaly na správnou oporu v zákoně, mohl by žalobce platit i náklady žalované strany na právní zastoupení.
Několik dalších žalob KÚ je v plném proudu, takže uvidíme, jak bude spolupráce mezi soukromou sférou a státním úřadem pokračovat v intencích výše popsaného rozhodčího nálezu.

Zveřejněno v pátek 13.

Radek PETR

vyvěšeno: 13.08.2010
ID článku: 3783
další informace: www.zememeric.cz/pdf/Rozhodci_nalez.pdf


Z časopisu Zeměměřič č. 10-07a08
[Server] Resort ČÚZKKatastr nemovitostí [Pošta]