[Home Page]

Ing. Adolf Vjačka oslavuje 75 let

Drobný příspěvek s mírně odlišnými názory tohoto renomovaného katastrálního odborníka v důchodu k dohadům kolem katastrálních map v sáhovém měřítku přepracovaných do S-JTSK jsme otiskli v Zeměměřiči 5+6/2014 na str. 8-9.
Ing. Vjačka se narodil 8. 9. 1939 (viz link OSOBNOSTI níže). Oslavenci blahopřejeme.

Drobný příspěvek s mírně odlišnými názory renomovaného katastrálního odborníka v důchodu k dohadům kolem katastrálních map v sáhovém měřítku přepracovaných do S-JTSK

Jednotlivé souřadnicové systémy jsou implementovány každý do jiné zobrazovací soustavy, která převádí povrch zemského tělesa do roviny. To není možné bez na poloze závislého zkreslení, které má v jednotlivých zobrazovacích soustavách různý průběh a velikost. Je však jistě možné vytvořit exaktní rovnice pro transformaci mezi zobrazovacími systémy jak zeměpisných resp. kartografických, tak i pravoúhlých souřadnic. Pro potřeby katastru je však zbytečné a nevhodné takové rovnice pro převod pravoúhlých souřadnic mezi systémy používat. Plně postačí přímo transformovat jen pravoúhlé souřadnice bodů pomocí sítě identických bodů na úrovni identických trigonometrických bodů („globální transformace“) (pozn. red.: autor nemá na mysli globální transformační klíče) ovšem s tím, že většinou budou potřebné i lokální „dotransformace“ na úrovni mapových listů, územních bloků apod. S identitou a přesností převážné části bodů včetně bodů lokálních transformačních klíčů a přesností jejich souřadnic v sáhových mapách jsou nemalé problémy. Nepřesnosti jejich souřadnic často velikostí mnohokrát překračují případné nepřesnosti výše zmíněných transformačních rovnic, resp. „globální transformace“. Právě z tohoto důvodu jsou diskuse o tom, zda mezi systémy stabilního katastru a JTSK existuje jednoznačný matematický vztah úplně zbytečné.

Důvody nepřesností souřadnic podrobných bodů odměřených ze sáhových map:

Výkon zeměměřičů při tvorbě sáhových map si v každém případě zaslouží obdiv a uznání. V neuvěřitelně krátké době vytvořili pomocí primitivních nástrojů na tehdejší dobu dokonalé mapové dílo pro celé území tehdejšího Rakouska, které poměrně dobře slouží dodnes. Současní zeměměřiči mají pro mapování k dispozici nesrovnatelně dokonalejší a výkonnější techniku a technologie, ale o tom, že by celé státní území pokryli během 30 až 50 let zcela novým mapovým dílem pro katastr nemovitostí nikdo ani neuvažuje. K sáhovým mapám je však potřeba přistupovat realisticky, tj. zejména nečekat od nich přesnost a spolehlivost (Pozn. red.: autor zřejmě myslí soulad se skutečností a aktuální stav, a to části sáhové mapy již digitalizované postrádají), která je mimo možnosti techniky a technologie použité při jejich tvorbě a údržbě. Jeden příklad – vezměme častý případ katastrálního území se zastavěnou částí uprostřed a s lesy na jeho okraji a v nich jeho hranice sledující toky potoků či ručejů v hluboce zařezaných údolích. Zeměměřiči zde nezbylo než použít grafický polygonový pořad s mnoha krátkými stranami na měřickém stole. Přesnost takto určených bodů mapy byla nutně výrazně horší než v přehledném území, kde bylo možno použít grafické protínání. Pokud se použijí jako identické body do lokálního transformačního klíče pro převod souřadnic do S-JTSK, může jimi být přesnost této transformace významně zhoršena.

Za 150 let doplňování změn měřených metodou měřických přímek připojených na identické body se v sáhových mapách zákonitě postupně hromadily nepřesnosti vlivem náhodných, systematických i hrubých chyb a omylů. Metoda měřické přímky, kde jediným kontrolním údajem je odchylka mezi její délkou přímo měřenou a odměřenou z mapy, nemůže postupné degradaci přesnosti mapy zabránit, naopak je její hlavní příčinou.

Při převodu současných sáhových map do S-JTSK prakticky nemůže žádná transformace zcela odstranit všechny významné lokální chyby, přesahující hodnoty stanovených mezních odchylek. Bezchybný výsledek nelze prakticky dosáhnout ani enormním počtem bodů lokálního transformačního klíče. Důvodem je složitý koktejl různých druhů a velikostí chyb a omylů u podrobných bodů. Nezbývá, než to vzít na vědomí a přizpůsobit tomu technologii práce s digitalizovanými mapami. Jiné totiž nemáme a není pravděpodobné, že by v dohledné době byly nahrazeny novým mapováním. Dobrou metodou pro práci s katastrálními mapami, vzniklými digitalizací sáhových map, jsou dvojí souřadnice bodů změn (výsledek měření připojeného na polohové bodové pole, výsledek přizpůsobení mapě). Je třeba si uvědomit, že na hodnoty rozdílů mezi těmito souřadnicemi nemá smysl uplatňovat nějaké mezní odchylky, zejména jimi nelze posuzovat či kontrolovat přesnost měření změn.

Velmi důležité je tyto digitalizované mapy správně interpretovat jejich běžným uživatelům, jakými jsou vlastníci nemovitostí, a to tak, aby nečekali, že souřadnice bodů mapy „přesně“ odpovídají jejich poloze v terénu. Krátké poučení v tom smyslu by bylo vhodné například na každé kopii digitalizované katastrální mapy.

Digitalizace sáhových map s přepracováním do S-JTSK je nejlepším způsobem, jak 150 i více let staré mapy efektivně využívat i v současné době informačních technologií.

Problematika přesnosti sáhových map a jejich převodu do S-JTSK je poměrně složitá a nelze ji vyčerpat v jednom příspěvku. Dovolil jsem si zde napsat jen několik myšlenek, které považuji za důležité. Adolf Vjačka

redakce

vyvěšeno: 08.09.2014
ID článku: 4569
další informace: www.zememeric.cz/osobnosti/osobnost.php?ido=751


Z časopisu Zeměměřič č. 14-09a10
[Server] Katastr nemovitostíHistorie [Pošta]